Loading ...
Malý, milý, přítulný a zcela neznámý…
Letos již pátý ročník festivalu Dokořán odstartoval 13.8. 2009 a umřel o dva dny později. Mezitím však hostoval např. Imodium, Sunshine, 123 minut a United Flavour…
Pátý ročník tohohle hudebního počinu navštívilo přes 3000 lidí rozličných stylů i povah, a nebudu přehánět, když napíšu, že nebyli zklamáni. Za málo peněz hodně muziky, krásné prostředí jezírka a parku, a více než dost alternativních možností zábavy. K plusu přičítám i to, že Dokořán získal ocenění „čistý festival“ a vážně, neviděla jsem žádné poblívající lidi v alejích a chudší posluchači velice ochotně sbírali kelímky, aby za ně následně dostali pivo gratis. Musím dodat, že to celé byla dobrovolná akce a dobrovolníků čistících toi toi a hlídajících stanové městečko se našlo překvapivě mnoho.
V celém areálu se nabízelo 6 stage, z toho 3 hudební a tři nehudební. Cinema room promítal neokoukané filmy studentů FAMU, Jeden svět a podobné filmy a klipy, přičemž nabízel příjemné čajovnické prostředí. Dále se nabízely Theatre stage a občasné workshopy, kde se předváděla fireshow a kluci na BMX.
Organizace hudební části festivalu byla chytře promyšlená. Club stage dopadem tmy ožila v rytmech Anx, X-Morph, Sayko nebo třeba No Money. Hlavní nestanové pódium se střídalo s Alter stage tak, aby se posluchač ani chvíli nenudil: když se na jedněch prknech ladilo, na druhých se hrálo a naopak.
A konečně se dostávám k hudbě jako takové. Bohužel jsem neměla možnost shlédnout čtvrtkovou show, ale o to víc jsem si užila tu páteční. Za zmínku stojí určitě folková kapela Neočekávaný dýchánek, v čele s šílenou frontmankou, tvářící se něco ve stylu „všichni jste blázni, jenom já jsem letadlo,“. Xindl X si přivezl dokonce i basáka, což není u jeho moravských show zas tak obvyklá záležitost. From Our Hands předvedli obstojný výkon slovenského mainstreamu, znějícího po americkém punkrocku, Longital zas naladili publikum do nostalgických vln klidu. Následně přišli ti, na které se celý den čekalo. Vřava narostla, u rantlu nával svíjejících se puberťaček. Sunshine. Veni, vidi, vici. Všechno ožilo, modřin přibylo a publikum se rozhýbalo. Nový basák Tuzex vážně kapele nijak neubral a Sunshine valili tak, že lidé nestačili ani nabrat dech mezi jednotlivými party. Ke konci Kay seskočil a vrhl se k rozvášněnému davu dravých chňapajících fanynek… Kofe-in zemdlené publikum lehce vzkřísil. Nevím proč, ale přišel mi jako modernější verze Petra Gottwalda, ale to nejspíš šílícím slečnám nevadilo a zpívaly „maličká zlobí, tak se poměje…“. A pak už jen vysílený propad do blahosklonné tmy spánku…
Závěrečný den festivalu, sobota, prořízl odpolední siestu metalovými riffy. Během dne se vystřídaly lepší i horší kapely (tuším, že se na jejich výběru silně podílel bandzone.cz). Festival celkově dával možnost ukázat se i skoro neznámým kapelám a interpretům… Třeba o Černé Kočce jsem v životě neslyšela, nicméně přilákali a roztančili opivěné obecenstvo, až se člověk musel pousmát. Kombinace jazzu a punku vážně není moc obvyklá, přesto v jejich podání vyzněla velmi svěže a energicky. Zajímavá byla i rodinná formace Run(A)way my son, hrající christian rock (velmi vtipné bylo, že jakmile začala zpěvačka mluvit o lásce k Bohu, polovina publika se přesunula na vedlejší stage). Kapela Rattle Bucket se objevila pouze v 1/3, ale přesto tuto improvizovanou one man show zpěvák a kytarista Radim zvládl a rozšafnými řečmi utáhl publikum na vařené nudli. Na Alter stage spustila příjemná Apatheia, která nenadchne ani neurazí, stejně tak jako 123 minut… Slováci Ska2tonics lidi rozhopsali, aby je United Flavour následně uhranuli do kroutivých rytmů exotické hudby v čele s charizmatickou Španělkou Carmen. Korunu tomu dali Imodium i s novým kytaristou Danem, takže jejich hudba zněla ještě hruběji než obvykle a publikum to náležitě ocenilo divokým pogem. Nutno dodat, že Imodium zní naživo asi tisíckrát líp než z desky. A když jsme se polomrtví dobelhali na vedlejší stage, kde ještě ladili Dorian Gray´s Prostitutes, kdekdo se ušklíbl jejich uměleckému alteregu, které přece jen vypadalo trošku androgynně. Nicméně, tahle kapela se může pyšnit oceněním časopisu Filter za „objev roku“, a většina obecenstva po pár minutách hudby zůstala stát s výrazem „WTF?“ na tváři. Tento éterický indie rock stojí za poslechnutí.
Festival Dokořán skončil ve dvě ráno kapelou Café Industial a já si můžu jen přát, aby příští rok nasbírali dost dobrovolníků na další akci…
