Loading ...
Dlouho jsem přemýšlel, jestli k fotkám Let it Roll sepsat i report. Nechci totiž svými postřehy a zážitky tento vynikající festival plný lámaných beatů nijak shazovat. Pořadatelé rozhodně nemohou za počasí, nebo za lidi kteří tento festival navštěvují – abych byl přesnější a návštěvníci se neosočovali, protože zde udělali neuvěřitelnou atmosféru i přez nepřizeň počasí, tak má nechuť patří jen nednomu hovadu, protože jinak se tato existence nedá zavat, ale proč tolik „příjemných“ slov? To se dozvíte v celém fotoreportu z Let it Roll 2010.
Let it Roll pro mne začíná vlakem z Pardubic do Stéblové. Zde si ke mě přisedla partička vysmátých (rozuměj zkalených (a bůh ví co ještě)) partypeoplů, kteří mi dělali příjemnou společnost až do né tak příjemné chvilky s jedním z cestujících a návštěvníků festivalu. Hned tak z první rány se dostáváme k nejnepříjemnějšímu zážitu LiRu. Někde v polovině cesty mne zasáhla nějaká tekutina na záda, dále pak pokračovaly kapky na ruce, něco na spolucestující, když jsem se otáčel abych zjistil co se děje, uviděl jsem velice nemilý barevný flek na okně. Odhadujete správně, první z nechutných zážitků co jsem při cestě na Let it Roll zažil byl zvracející cestující a bohužel jsem jeho dárky odnesl i já a další tři lidi. Hláška „Tyhle děti by neměly na LiR jezdit“ je zcela výstižná. Zbytek cesty dopadl relativně poklidně, i když se divím že tohoto cestujícího nikdo nezpacifikoval. Zřejmě to bylo zapříčiněno obavou, aby nepropukla další nepříznivá barevná fontána.
Po opáskování a rozbití stanu ve VIP campu mne nečekalo nic příjemnějšího než tři stage našlapaných lámaných býtů.
Většinu pátečního večera jsem se zdržoval pod Mainstage a vychutnával si užasnou atmosféru kterou tvořil kotel návštěvníků. Abych nelhal, zdržoval jsem se tam především pro to, že přestup k VIP baru či Take Control stagi byl díky jezerům bahna, způsobených nepřízni počasí, suchou nohou nepřekonatelný. Ušetřil jsem tak kecky a především foťák nepříjemného deště (i když ten by díky nepromokavému báglu újmy nedošel). Na celém Main stagi mne udivovali návštěvníci, kteří naprosto ignorovali déšť a hlavně několik centimetrů hluboké bahení lázně ve které se stage proměnilo. DJs dokázali kotel bahenních mužíků a víl rozparádit natolik, že louže nelouže (spíš rybník nerybník) řádili před pódiem až do dopoledních hodin. Osobně nevím kdy hlavní scéna típla své dunění, protože narozdíl od návštěvníků jsem jejich energii nesdílel a pokusil probrodit areálem a ulehnout k věčnému odpočinku ve VIP campu.
Ráno už pak následoval jen vlhký budíček (narážím na počasí, né na stanování ve stanu) a srabácky jsem z blátivého festivalu odjel už v sobotu odpoledne, neboť jsem neměl energii na další bahenní lázně. To nic neměmní na tom že doufám, že jste si letošní i když trochu víc zablácený Let it Roll Open Air festival pořádně užili aspoň z části tak jako já.
Teď už ale k tomu hlavnímu a to jsou fotky, které pro vás nenafotil nikdo jiný než Daniel „Alx“ Valčík
Enjoy it 
